Koblasa Jan - Star

Jan Koblasa narozen 5. října 1932 Tábor – zemřel 3. října 2017. Byl český sochař, malíř, grafik, scénograf, básník, hudebník, emeritní profesor sochařství v Kielu, žijící od roku 1968 v zahraničí. V roce 1952 se přihlásil ke studiu na AVU v Praze, úspěšně složil talentové zkoušky a navzdory nepříznivým kádrovým posudkům a chybějícímu doporučení školy byl přijat ke studiu. Studoval pod vedením profesorů Jana Laudy, Karela Pokorného a Otakara Španiela. K sochařské tvorbě v kameni se dostal téměř po dvaceti letech, jako pedagog v Kielu a vítěz veřejných soutěží na objekty ve veřejném prostoru. Na počátku práce s kovem v roce 1962 byl náhodný nález fragmentů starého železa, které zpracoval jako asambláže (Životy m. V 60. letech se podařilo Janu Koblasovi odlít některé školní práce, (Nuda, Portrét slečny D, Idiot) včetně aktu, který měl být jeho absolventskou prací, ale z ideologických důvodů nebyl přijat a volné plastiky z konce 50. let (Svatý Šebestián, 1958, Hlava, 1959). Prvním dílem v kameni je opukové mužské Torso, vytvořené během studia roku 1955. Po ukončení studia se  věnoval pouze malbě a grafice a k sochařské práci, tentokrát ve dřevě, se vrátil roku 1962. Díla vznikala v prudkém impulzivním zápasu s hmotou o nový expresivní tvar - od řezání, sekání, vrtání a práci s dláty až po závěrečnou očistu ohněm a moření. V roce  1965 navrhl svícny pro oltář v Jedovnicích (cín, galvanizace rhodiem). V  polovině 60. let začal používat elektrický agregát a vytvořil několik figurálních svařovaných soch Během studií na AVU napsal  několik libret k baletům (Leda se saxofonem, 1955), libreta oper dle Borcherta (1958) a Kafky a cykly veršů k písním pro Jana Bedřicha (Tiché milování, 1953) a Jana Klusáka (Honzovy toulky, 1955).