Špála Václav - Ženský portrét

1885 Žlunice u Nového Bydžova - 1946 Praha. Malíř, grafik a ilustátor. Studoval školu uměleckého zámečnictví v Hradci Králové, na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1903–1908 Akademii výtvarných umění. Pod dojmem Munchovy výstavy v roce 1905 vznikla Skica venkovského děvčete (1907), obraz Baruše je inspirován Cézannem, Kvetoucí jabloň pak van Goghem. V následnujících letech hledat svůj osobitý styl, v kresbách tuší si osvojoval umění fauvismu. V roce 1911 v obraze Idyla (Dvě dívky při koupeli) poprvé použil typickou kombinaci dvou barev: navzájem se vyvažující teplé červené a studené modré, která se v jeho tvorbě objevuje až do roku 1923. Motivem této kombinace byly jeho vzpomínky  z dětství, kdy ženy na venkově nosily červené spodničky a modré blůzy.  Vystavoval společně se skupinou Tvrdošíjní, patřil do Spolku výtvarných umělců Mánes. Po roce 1923 začal hledat nové téma a maloval krajiny. Toto období Špálovy tvorby se nazývá zelené období, trvající až do roku 1926. Vrcholem jeho malování přírody bylo však tzv. modré období, kdy používal v mnoha odstínech jedinou barvu.