Aleš Mikoláš - Družstevní práce - Z Alšova Špalíčku

Mikoláš Aleš (18. listopadu 1852 Mirotice u Písku – 10. července 1913 Praha) patří mezi nejvýznamnější české výtvarné umělce období konce 19. a počátku 20. století. Byl nejen znamenitým kreslířem a ilustrátorem, ale také malířem, jehož dílo je neodmyslitelně spjato s rozvojem českého národního uvědomění a vznikem moderní české výtvarné tradice. Již v dětství se projevoval jeho výtvarný talent, který byl v rodině podporován. Od roku 1869 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl žákem významných profesorů Maxmiliána Trenkwalda a Josefa Sweertse. Studium zde položilo základy jeho malířské i kreslířské techniky a nasměrovalo ho k historickým a vlasteneckým tématům.
Zásadní zlom v jeho kariéře přišel roku 1879, kdy společně s Františkem Ženíškem zvítězil pod heslem „okřídlená paleta“ v soutěži o výzdobu Národního divadla v Praze. Tento úspěch jej zařadil mezi přední představitele tzv. generace Národního divadla, která měla za úkol svým uměním podpořit budování české národní identity.
Mikoláš Aleš se proslavil především svými ilustracemi k vlasteneckým dějinám, pohádkám, pověstem a lidovým písním. Jeho kresby se vyznačují bohatou fantazií, smyslem pro detail, citlivostí k historickým reáliím a hlubokým vztahem k českému venkovu i postavám z minulosti. Významnou část jeho díla tvoří ilustrace knih, například pro „Staré pověsti české“ nebo sbírky českých pohádek a písní. Jeho práce vycházela často z lidových tradic, což jí dodávalo zvláštní osobitost a blízkost široké veřejnosti.
Aleš byl také autorem řady monumentálních lunet, sgrafit a maleb, které zdobí významné budovy nejen v Praze, ale i v jiných českých městech. Jeho dílo mělo zásadní vliv na další generace českých umělců a jeho ilustrace a malby se staly symboly českého národního obrození. Po celý život byl Aleš vyhledávaným spolupracovníkem řady nakladatelství, časopisů i spolků, což svědčí o jeho výjimečném postavení v kulturním životě tehdejších Čech.
Mikoláš Aleš zemřel v Praze roku 1913. Jeho odkaz však přetrvává dodnes – jeho díla jsou součástí sbírek nejvýznamnějších českých galerií a jeho jméno dodnes rezonuje jako synonymum českého vlasteneckého umění a tradice.