Mařákova škola - Zimní krajina za rozbřesku

Julius Mařák a jeho krajinářská škola. Na sklonku 19. století došlo k reorganizaci pražské Akademie a od roku 1887 byla opět po víc jak dvaceti letech obnovena škola krajinomalby. Z podnětu Josefa Hlávky byl z Vídně za nového profesora krajinářské speciálky povolán vynikající umělec a zdatný pedagog, litomyšlský rodák Julius Edvard Mařák (1832–1899). Šíře jeho uměleckých vloh, inteligence a pedagogický takt dovedly zakrátko zažehnout v mladých adeptech krajinaření touhu po novém neotřelém vidění krajiny bez příkras, bez aranžovaných sestav balvanů v popředí a obligátních bouřkových mraků či ledovcových vrcholků. Mezi prvními žáky  byli  Antonín Slavíček (1870–1910) či František Kaván (1866–1941). Mezi další Mařákovce počítáme Otakara Lebedu (1877–1901), Aloise Kalvodu (187– 1934), Jaroslava Panušku (1872– 1958), Václava Březinu (1862–1906), Josefa Holuba (1870–1957) nebo Bohuslava Dvořáka (1867–1951).