Veris-Zamazal Jaroslav - Ležící nahá dívka

Jaroslav Veris-Zamazal (1900, Vsetín na Moravě – 1983) byl český malíř, který svou tvorbou výrazně přispěl k umělecké scéně první poloviny 20. století. V průběhu svého života tvořil střídavě v Praze a Paříži, což významně ovlivnilo jeho umělecký styl i tematické zaměření jeho děl.
Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl žákem renomovaných profesorů Jana Preislera, Václava Nechleby a na speciálce u Jakuba Obrovského, později u profesora Františka Krattnera. Tato studia mu poskytla pevné základy v klasických malířských technikách a hluboké porozumění tradici evropského malířství.
Zpočátku se Veris-Zamazal inspiroval starými italskými a holandskými mistry, jejichž techniky a přístupy k malbě detailně studoval. Jeho díla z tohoto období byla charakteristická důrazem na přesnost, jemnost a realistické zpracování, které odrážely jeho obdiv k mistrům renesance a baroka.
Postupem času se však jeho tvorba posunula k impresionistickému stylu francouzského typu, který byl v té době v Paříži stále živý. Veris-Zamazal začal pracovat s volnějšími tahy štětce, světlem a atmosférou, přičemž jeho díla získala na lehkosti a dynamice. Tato změna stylu byla ovlivněna jeho pobyty v Paříži, kde mohl přímo čerpat inspiraci z děl francouzských impresionistů a jejich následovníků.
Jaroslav Veris-Zamazal propojil ve své tvorbě klasickou tradici s moderními přístupy, čímž vytvořil osobitý umělecký výraz. Jeho obrazy nesou harmonii mezi precizností starých mistrů a uvolněností impresionistického projevu. Svými díly obohatil nejen českou výtvarnou scénu, ale také navázal na mezinárodní umělecké proudy, čímž si získal uznání nejen v Čechách, ale i v zahraničí.