Menčík V

Menčík Václav se narodil 22.11. 1926, Brno. Malíř, grafik, pedagog. S umění se setkal již jako student reálky v Olomouci u profesora A. Kučery, který jej seznámil s díly moderních francouzských výtvarníků. Působil v Praze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové pod vedením profesora Emila Filly a profesora Josefa Nováka v roce 1945. V roce 1951 po absolutoriu se stal asistentem Emila Filly na VŠUP v Praze. Autorova tvorba směřovala zpočátku pod výrazným vlivem právě E. Filly ke kubismu. Ve své volné tvorbě se zabýval převážně grafikou, především moderním uměleckým sítotiskem, později se zaměřil již jen na malbu. V roce 1954 se stal spoluzakladatelem skupiny Trasa 54, která sdružovala převážně absolventy VŠUP, a která svým programem vystupovala proti totalizujícím tendencím  v českém umění. Koncem padesátých let tíhla jeho tvorba k italskému neorealismu, avšak šedesátá léta patřila opět českému „menčíkovu“ kubismu, kterému zůstal věrný po zbytek svého uměleckého života, a pro který si vytvořil a nadále rozvíjel svůj osobitý malířský styl. V roce 1967 se stal členem výtvarné skupiny Radar, která vznikla v roce 1960, a ve které působil až do roku 1971. Kromě své výtvarně umělecké kariéry působil i od roku 1968 jako docent a od roku 1983 jako profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Od roku 1995 je členem výtvarné skupiny Tolerance 95. Svou prací přispěl do různých časopisů a novin jako Mladý hlasatel, Mladá fronta.  Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách NG v Praze, Středočeské galerie v Praze, ve sbírkách Českého pavilonu Mezinárodního pavilonu v Osvětimi..