Beran Zdeněk

 (7. března 1937, Dolní Dobrouč – 7. listopadu 2014, Praha) byl významný český malíř, autor objektů a instalací, vysokoškolský pedagog a prorektor Akademie výtvarných umění v Praze. Patřil k výrazným osobnostem českého výtvarného umění druhé poloviny 20. století a jeho tvorba je dodnes považována za inspirativní i pro mladší generace.
Od roku 1952 navštěvoval Výtvarnou školu na pražských Vinohradech, kde studoval pod vedením profesora Zdeňka Balaše. Ten byl známý svým liberálním přístupem k výuce a studentům představoval předválečnou českou modernu, zejména tvorbu Emila Filly, Otto Gutfreunda a Bohumila Kubišty, což významně ovlivnilo Beranovu další uměleckou cestu.
V letech 1956–1962 pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru nástěnné a monumentální malby pod vedením profesora Vladimíra Sychry. Již během studií se zajímal o nové výtvarné směry a experimentoval s různými technikami a materiály. V 60. letech se stal součástí nastupující generace českých výtvarníků, kteří reagovali na dobové společenské změny a hledali nové formy vyjádření.
Výraznou součástí jeho tvorby byly nejen malby, ale i objekty a prostorové instalace, v nichž se často věnoval tématům existenciální úzkosti, vnitřního rozkladu a reflexe lidské identity. Jeho díla jsou charakteristická silnou expresivitou, důrazem na detail a sugestivní atmosférou.
Zdeněk Beran byl také významným pedagogem – působil jako profesor a následně i jako prorektor AVU, kde svým přístupem ovlivnil řadu výtvarníků mladší generace. Za svůj život získal řadu ocenění a jeho díla jsou zastoupena ve významných českých i zahraničních sbírkách. Beranova tvorba je dnes ceněna nejen pro svou výtvarnou kvalitu, ale také pro hluboký existenciální rozměr, který vnášel do českého umění.